O původu křížů

Co nám vyprávějí kříže

Jako houby po lesích jsou roztroušeny po našem českém venkově pamětníci různých událostí v podobě křížů, kapliček a Božích muk. Setkáváme se s nimi na veřejných silnicích, polních cestách i samotách. Převládají mezi nimi kříže vysoké, dřevěné se Spasitelem i bez Něho, železné menší i větší s kamennými podstavci neb bez nich, zachovalé i rezem poškozené a z podstavců již vyvrácené, s nápisy neb bez nich – často opravované. O některých z nich není ani záznamu, ani pamětníka, z ja-kého důvodu byly na tom místě postaveny, jen tu a tam nějaký letopočet. O jiných se uchovávají mezi lidem pověsti, mnohdy navzájem si odporující, a je těžko se do-pátrat pravdy. Lid je prostě přijal, aniž by byl pátral po jejich původu, a tak generace za generací nevšímavě kolem nich kráčí a tito pamětníci pozvolna podléhají zkáze. V mníšeckém kraji je jich plná hrstka; některé z nich uvádíme. Podbrdský básník, zesnulý F. X. Svoboda, vyprávěl, že se pamatuje ze svých dětských let na vysoký dřevěný kříž, který stával v místech před nynějším hřbitovem mníšeckým a byl na dosah ruky plný lidských zubů. Udržovala se totiž v kraji pověra, že kdo svůj vytržený zub do trhliny toho kříže zatluče, bude zbaven až do smrti bolesti zubů. Kříž někam zmizel a s ním zašla i pověra.

Kříž na Chouzavé

V krásném romantickém zákoutí s myslivnou, hájovnou a několika hospodář-skými budovami, s kotlinou s táhlými lukami a políčkem, kol dokola lesy uzavřeném, zvaném „Chouzava“ (dříve zvaná „Lhota Chouzavá“), nedaleko Malé sv. Hory, stojí na křižovatce tří cest vysoký kříž s Kristem na zvětralém pískovcovém podstavci s letopočtem 1733. Podle vyprávění staré babičky byl prý postaven v upomínku na tragédii, která se na tomto místě odehrála. V obci Kytíně, asi dvacet minut vzdálené, se slavila svatba. Ženich i nevěsta, oba mladí, hezcí lidé ze zámožnějších rodů, vstupovali z veliké lásky do manželského stavu. Tehdy Kytín ještě neměl faráře, proto se oddavky konaly v mníšeckém kostele. Podle tehdejších zvyků jeli svatebčané na ověnčeném žebřiňáku do kostela; byl jich plný vůz. Na zpáteční cestě za zpěvu a vý-skotu některý z mládenců vystřelil z pistole. Výstřelu se mladí koně ulekli, splašili se a na místě, kde nyní stojí kříž, vůz převrátili. Z účastníků jízdy vyvázli všichni bez pohromy, jen oba mladí manželé byli nalezeni pod vozem zabiti. Tajemně se vyprávělo, že na jednom z těchto rodů lpěla kletba.

Kříž za Rymaní

Mezi dvěma stromy v polích na křižovatce cest za statkem u Hrubých stojí železný, omšelý kříž, stará práce, vsazený do kamenného podstavce. Nebožtík pantáta Hrubý vyprávěl, že tu kříž stojí na památku vpádu Švédů do zdejšího kraje kolem roku 1640 Na to místě se strhla šarvátka mezi tlupou švédských rejtarů a císařskými. Mrtvoly padlých byly pochovány zdejším lidem do-společného hrobu a hrob je označen železným křížem. Když před léty otec pantáty Hrubého dával rozpadá-vající se podstavec opravovati, nalezly se při kopání základů lidské lebky a spousta kostí.

Červený kříž na Skalce

Vysoký, dřevěný kříž bez Spasitele, bez podstavce o samotě při cestě v lese stojící a kolem něho malá zahrádka, je znám z povídek spisovatele F. X. Svobody. Do krásné lesníkovy dcery se zamiloval myslivecký mládenec a když poznal, že jeho láska není opětována, rozhodl se zmocniti se dívky násilím. Jednoho dne k večeru na místě, kde kříž stojí, ji přepadl a zneuctil. Mladá dívka se z toho pomátla na rozumu a brzy zemřela. Mládenec po činu uprchl daleko do světa. Jako stařec, hnán zlým svědomím, vrátil se na místo svého zločinu a zde se oběsil.

Kříž proti panskému špýcharu v Mníšku

Postavený po levé straně dobříšské silnice roku 1890 farářem Janem Kramerem z vděč-nosti k Bohu za zázračné zachránění. Dne 21. října 1890 se vracel mníšecký farář Jan Kramer, řídící učitel Augustin Černý s chotí a čtyři účastníci z pohřbu M. Štipla z Kytína, bryčkou domů. „Na zlatém vrchu“ nad panským špýcharem se splašili koně a pádili s povozem po silnici k městu. V zatáčce, kde se dobříšská a kytínská silnice spojují, zřítil se povoz do dosti hlubokého příkopu, jeho přední část se vyhákovala a koně uháněli dál, zadní část, v níž všichni seděli, uvázla v příkopě. Zpod vozu byli s menšími úrazy vytaženi řídící učitel A. Černý s chotí, ale největší úraz utrpěl farář Jan Kramer. Ostatní účastníci vyvázli bez pohromy.

 

Kříž na Skalce

Na skalním výstupku při pěšině od kostelíka ke Stříbrné Lhotce, odkud je- jedinečně krásný pohled na zámek s rybníky, na celé město Mníšek i s okolními lesy, stojí vysoký dřevěný kříž s obrazem Krista, malovaným na plechu. Dala jej roku 1815 postaviti choť pražského advokáta JUDr. Procházky na památku ukončení krvavých válek s Francouzi, kteří v našem kraji zle řádili.

Kříž nad Novou Vsí pod Pleší

Po levé straně silnice vedoucí z Nové Vsi pod Pleší k městu Mníšku, v malé oplocené zahrádce, plné květin, stojí pěkný kamenný kříž s kovovým Spasitelem. Byl před nedávnou dobou nákladem místních věřících postaven na místě již shnilého dře-věného kříže. V roce 1856 byla ještě obec Nová Ves přifařena k Mníšku a tam se také konaly pohřby. Podle tehdejších zvyků doprovázela celá obec zesnulého až k tomuto kříži, kde ti, kteří se nemohli z domova na delší dobu vzdálit, se zde rozloučili s nebožtíkem.

Kříž na Kalvarii

Na cestě z Mníšku do Rymaně po levé straně nad údolím, vystupuje lesem po-rostlý kopec zvaný „Kalvarie“. Na jeho temeni je vztyčen kříž do dálky viditelný, kterým podle místního podání je prý označen střed České země. Spíše však pochází z dob, kdy se konala velká slavná procesí na Sv. Horu u Příbrami, a tyto kříže, jichž prý bylo cestou několik, měly býti ukazovateli cesty a zároveň také místem odpo-činku unaveným poutníkům.

Železný kříž při čisovické silnici

U rozcestí k Habrovému, který dal postaviti před třemi stoletími majitel mníšeckého panství Servác Engel z Engelsflussu, jest na památku tragického skonu dvou panských služebníků, lokaje a štolby, kteří se vraceli z vyjížďky s chotí a dvěma dětmi zámec-kého pána a byli na tomto místě splašenými koňmi usmýkáni k smrti.

Kamenný kříž v Mokrém

po levé straně při silnici z Mníšku do Nové Vsi pod Pleší asi uprostřed lesa stojící, označený letopočtem 1887 je upomínkou na náhlý skon rolníka R. z Nové Vsi, který se v den Narození Páně 1887 ubíral časně zrána do kostela a byv na tomto místě raněn mrtvicí, skonal.

Kříž tří obětí

Na konci druhé světové války v roce 1945, po odchodu Němců, zůstaly po lesích, polích i jiných místech pohozené, nevybuchlé náboje, které Němci na svém úprku z Čech odhazovali. Přes všechny výstrahy došlo k mnoha tragickým případům, z nichž se jeden odehrál v Mníšku. Zdejší drnomistr Josef Vlček při prohlídce mrchoviště v tzv. „Staré bažantnici“ objevil ležící větší náboj. Nález ohlásil četnické stanici v Mníšku a službu konající strážmistr J. Hrouda, mladý hezký muž, odebral se s ním na místo nálezu. Cestou přivzali s sebou ještě nahodile potkavšího ruského důstojníka Ignatěva, jehož posádka tábořila v mníšeckém zámku. Po krátké chvíli zazněla daleko slyšitelná rána, a když lidé přiběhli na místo neštěstí, našli zde tři muže různě zohavené a již mrtvé. Záhadu výbuchu vzali s sebou do hrobu. Na paměť této tragédie je zde umístěn kříž.

Kříž pod Rochoty

Jdeme-li z Mníšku po silnici směrem k Řevnicům, spatřujeme po pravé straně pod skupinou vilek asi 50 m od cesty, starý železný kříž, vsazený do rozpadávajícího se kamenného podstavce. Tento kříž, dle sdělení starého místního občana, zde byl postaven na památku tragického skonu mníšeckého souseda, který se tu v čas bouřky uchýlil pod mohutný strom, do něhož udeřil blesk a nešťastníka zabil. Chtěl bych ještě napsat něco o křížích v našem řiteckém okolí. Asi v polovině cesty ze Řitky na Varadov stával křížek, říkalo se zde u zeleného kříže, protože spasitel prý byl natřen zelenou barvou. Na rozcestí pod Černolicemi stojí ve společnosti lip litinový kříž. Dřevěný kříž natřený červenou barvou stojí nedaleko „Kamenné boudy“ na krásném místě v lesích nad Řitkou. Je zde i lavička, která láká k posezení. Je odtud výhled do údolí Berounky.

U silnice vedoucí okolo Líšnického hřiště stávaly také dva litinové kříže postavené na památku lidem, kteří zde skonali. Tyto kříže však před několika lety posloužily nějakému vandalovi k vybití své energie a tak je zpřerážel doslova na kousky. Važme si těchto památek, jsou roztroušeny po naší české krajině jako perly, které zde zanechali naši předci. Při pěší cestě krajinou lákají k zastavení a k zamyšlení . „Učiňme tak „.

Antonín Dvořák