O vzniku obce

Lhota – Řitka

V našem obvodu bývala Lhota, tato osada vznikla v roce 1389 severně od Jíloviště, neměla však dlouhého trvání a zanikla v době husitské. Udržely se po ní názvy: Na starých vsích, Na Lhotech. Další Lhotou v našem kraji byla naše Lhota – Řitka.

Lhoty nebo Lhotky nutno považovat za vrcholné dílo kolonizace té doby prováděné domácím obyvatelstvem. Jejich jméno je odvozené od staročeského „lhóta“, což znamenalo určité ulehčení a osvobození, při osidlování nových osad. Noví osadníci, kteří dostali k užívání vymýcenou půdu, byli na jistou dobu osvobozeni od různých poplatků, říkalo se, že noví osadníci jsou „na lhótě“. Proto název Lhota nebo Lhotka.

Ves měla možná též jméno Jagersdorf, osídlená původně německými „svobodníky“ kovkopy, měli podobné úlevy při placení poplatků jako osadníci ve Lhotách. O obci Jagersdorf je mnoho domněnek. Jedni se domnívají, že je to jiné jméno pro obec Lhotu – (Řitku). Jiní tvrdí, že je to jiné pojmenování pro obec Černolice.

Tvrzení Dr. Boháče

V poslední době Dr. Boháč tvrdí, že je to staré pojmenování pro obec Bojov. Já jsem četl též názor, že to byla obec položená níže v údolí Bojovského potoka, která zanikla. Přikláněl bych se spíše k tomuto názoru. Stopy po těžbě zlata jsou ještě dnes patrné od východní části Líšnice ke Všenorům a okolí Bojovského potoka. Chtěl bych k tomuto ještě dodat, že jsou zde uváděny všechny v naší době dostupné informace z různých pramenů, takže se stává, že si často protiřečí.“ Historik Sedláček roku 1918 píše v českém časopise historickém:

Roku 1387 villa(ves) Lhotka, dikta(zvaná) Rzitka a její držitelé nazývali se v letech 1399-1416 Řitkové ze Lhoty. Ještě roku 1399 je Lhotkou, ale již roku 1416 se jmenuje Řitka. Pan Šírl (kronikář) soustředil svou pozornost na jméno Řitka, protože v té době se vyskytoval v našem kraji rod Řitků z Bezdědic. Nejznámějším představitelem tohoto rodu byl Janek Řitka, který zastával tyto funkce:

  • 1408 dvořan u krále Václava IV. – Podmaršál dvorský
  • 1418 purkmistr vyšehradský
  • 1428-1433 hejtman domažlický, hejtman mělnický na nezdařeném plénu (vojenském tažen) v Bavorsku, seděním (sídlem) na Lešanech , seděním na Kokoříně.

 

Vrchol Plešivec

Bezdědice je vesnice, která leží na severovýchodním svahu pod vrcholem Plešivcem, při silnici Hostomice – Lochovice. Po roce 1372 uvázali se v držení statku Bezdědice Řitkové (Jan Řitka). Pan Šírl přiznává, že při svém rozsáhlém pátrání se mu nepodařilo najít souvislost s rodem Řitků ze Lhoty a rodem Řitků z Bezdědic. Zde tedy pan Šírl neuspěl, ale podařila se mu jiná zajímavá věc. Při svém pátrání objevil starou listinu a na ní část pečetě s erbem Jana Řitky z Bezdědic.

Tento erb je historiky několikrát popsán, ale nikdo ho nikdy neviděl a jeho barvy nejsou známy dodnes. Cituji pana Šírla: I tady je možno věřit na náhodu, která skutečně přišla. Z jiného pramene jsem se oklikou dozvěděl, že v Horšovském Týně, kde je domažlický archív, jsou nějaké listiny týkající se Jana Řitky. Po další výměně dopisů s archivem v Domažlicích jsou mi dále uvedené čtyři listiny velmi ochotně kurýrní cestou zapůjčeny do pražského ústředního archívu k prostudování. Jen jediná ze čtyř vybraných listin ze dne 24.7.1410 , v níž Janek Řitka vyznává, že dluží městu Domažlice 34 kop grošů dobrých, nese patrné zbytky pečetě asi z polovice zachované, na níž je zobrazena tak dlouho hledaná řitecká „šachovnice“. (konec citace).

Já musím pro zajímavost uvést, že na čtyřech listinách bylo asi 27 pečetí a jen dvě se částečně zachovaly. Pan Šírl potom požádal znalce a odborníka na pečetě a erby pana Karla Lišku z Radotína, který podle pečetě namaloval černobílý erb, který používal Jan Řitka z Bezdědic. Erb potom zařadil mezi erby držitelů panství Řitka a nechal vytisknout pohlednice. Tak se dostal erb ke jménu naší vesnice, později někdo přidal k erbu barvy a to je konec, nebo začátek vzniku našeho erbu. Musím ještě podotknout, že tato část zabírá v kronice několik set stránek a pátrání po vzniku názvu naší obce byla na čas velice náročná práce a tak se ani nedivím panu Šírlovi, že tolik hledaný erb Řitků z Bezdědic přiřadil k naší obci, ostatně zda k ní patří nebo ne , to dnes již asi nikdo nezjistí.

Podle řitecké kroniky – sepsal Antonín Dvořák

Napojení na císařskou silnici

Líšnice na tom byla hůře a proto se snažila prosadit výstavbu silnice Líšnice-Řitka, Líšnice-Klínec, oboje s napojením, na císařskou silnici. Zde docházelo mezi sloučenými obcemi ke sporům o pozemky, kdo na co a kolik dá peněz. „Musím se pousmát, bylo to ještě horší než dnes“. Nakonec byly ale silnice postupně postaveny, přispěl na ně velkou částí i stát a slouží nám dodnes.

První byla kolaudována roku 1907 silnice Líšnice směrem ke Klínci s vyústěním na státní silnici „Na pískách“, tj. před Klíncem. Na druhou část silnice Líšnice – Řitka byly předány pozemky ke stavbě 18.2.1914. Předávací listinu podepsala osobně hraběnka Brandisová. Současně byla ještě v létech 18901-1907 stavěna silnice Řitka – Čísovice. Zájem a úsměv vyvolá i žádost z 15.6.1922 sportovního kroužku ze Řitky, aby mu byla dovolena hra na „kopanou“ a propůjčování „pastviště“. Tato žádost se zamítla, protože tento pozemek je dost úzký, aby se dalo zabránit škodám na okolních osetých pozemcích. O toto pastvisko se vedl další spor 6.7.1924, kdy se projednávala žádost obce Řitky o darování obecních pozemků zvané „pastvisko“.

Tato žádost byla zamítnuta. Cituji dokument, kde se znovu jednalo o „pastvisku“ „26.2.1925 Okresní správní komise na Zbraslavi přistupuje k dalšímu jednání o rozdělení majetku mezi novými obcemi Řitka-Líšnice. Obec Líšnice však nepřistoupila k darování oné neúrodné pastviny pro Řitku a ani k jejímu dlouholetému pronájmu. Řevnivost občanů Líšnických přítomných na tomto jednání byla neústupná i když se jednalo o neplodnou pastvinu a pozemek užívaný jen málo líšnickými občany v podzimní době k pasení dobytka. Ježto obec Řitka nemá žádné vlastní obecní pozemky, sama okresní komise se přimlouvala o jeho přidělení pro Řitku.“ Konec citace.

5.1.1926 se nakonec obě strany opětně nedohodly a rozešly se v dobré víře a v očekávání možného zásahu z vyšších míst, ale již nikdy k žádnému jednání nedošlo.