O živelných pohromách

25. – 26. května 1872

V současné době nás noviny, televize, rozhlas často informují i živelných pohromách, které se dějí ve světě, ale nyní stále častěji i u nás. Jedná se hlavně o záplavy nebo větrné smrště. Živelné pohromy se děly i v minulosti, o jedné takové máme zápis v naší kronice. Odehrála se v povodí řeky Berounky, tedy blízko nás, v noci ze soboty 25. května na neděli 26. května roku 1872. Zatopeno bylo souvislé území v délce přes 60 km místy široké až 20 km, které sahalo od Černošic podél Brd přes Rokycany, Žatecko až k Rakovníku. Přírodní živly postihly i kraje od Jílového až k Benešovu a severovýchodní okresy podél Vltavy a Labe. Největší dílo zkázy postihlo ale Podbrdsko.

Očití svědkové oné události, kterou líčí jako dobu hrůzy a zděšení, vzpomínají, že si to nikdo nemůže ve své fantazii představit, kdo neviděl to množství dravých vod a škody jimi způsobené. Mnozí dokonce přirovnávali tu zuřivost bouře a množství vody k biblickému soudnému dnu. Tak vstoupily do kalendářů a do lidové paměti ony dva dny 25. a 26. května 1872. Onoho osudného dne v sobotu 25.5. bylo již ráno pošmourno a k poledni začaly vystupovat hrozivé mraky, které rychle houstly, takže na mnohých místech nastávalo veliké setmění, jaké v té době bývá až pozdě večer. V odpoledních hodinách spustil se na některých místech za velkého blýskání a hřmění mocný liják spojený většinou s těžkým krupobitím, který sice na chvíli ustal, ale trval takřka po celou noc.

Dílo zkázy

Bylo to nepředstavitelné dílo zkázy. Celý kraj byl brzo pod vodou. Vzedmutí vody bylo tak úžasné a dravý živel tak silný, že vzápětí neúprosně ničil budovy, odnášel chlévy s dobytkem, hospodářské náčiní, potrhal telefonní vedení, ničil polnosti a zahrady, vyvracel stromy, v jejichž korunách se leckde zachraňovali i lidé. Dějištěm snad největší hrůzy i zkázy se stala obec Hředlo již v sobotu odpoledne mezi 4 a 5 hod. odpolední. Ze 75 domků jich 10 zmizelo úplně, 25 chaloupek bylo rozbito a ostatní se podobaly ve chvilce ruinám, k čemuž přistupuje i ztráta 29 lidí, kteří přišli o život. Jen počet mostů stržených a odplavených ve směru Svaté Dobrotivé k Hořovicům dosáhl čísla 18.

O odvaze lidí, jejich politováníhodných příhodách, jejich hrdinství i smutných příbězích, o jejich zachraňování se rychlým útěkem na střechy domů, zachraňování hospodářských zvířat i nářadí, kterých se tolik přihodilo nemohu se zde podrobněji zmiňovat. Vrátím se aspoň blíže k našemu okolí, kde následky této pohromy nezůstaly také bez následků.
Srbsko, Třebáň a Mokropsy byly úplně zaplaveny a rovněž tak i níže ležící část Dobřichovic. Část Berouna ocitla se pod vodou již v sobotu kolem 7. hod. večer, zatímco na Dobřichovice přikvačila největší pohroma asi o půl 9 hod. večer. V Karlštejně zaplavil příval vod přízemní místnosti staniční budovy.

Dravý živel

Odpolední vlak vypravený z Prahy a přijíždějící do Berouna o půl 7 hod. večer doplazil se ve vodě až do berounského nádraží. Zde cestující museli zůstat ve vozech přes noc, naslouchajíce příšernému hukotu vln a časem též i zoufalému nářku z města, kde okolo 11. hodiny noční dosahovala voda na náměstí až po okna prvého poschodí. Na nádraží v Řevnicích přinesla voda i kmeny stromů, množství nábytku a různého nářadí. V Dobřichovicích byl zatopen kostel, takže v něm lavice a ostatní kostelní zařízení plavalo. Také v Horních i Dolních Mokropsích a Černošicích bylo poškozeno mnoho domů.
Do Prahy došla tato velká voda o 2.hodině noční a zatopila Střelecký ostrov a část Kampy a rozlila se po níže položených částech města. Všechny oblouky Karlova mostu byly zataraseny dřívím a všemi možnými věcmi, které dravý živel přinášel.

O půl 6.hod. v neděli ráno 26.5. rozervaly vlny jeden z pilířů mokropeského železničního mostu, takže spadl. Překrásný železniční most Schiffkornovy soustavy, nad mlýnem Josefa Vošahlíka vzal za své. Zbořil se totiž jeden z prostředních kamenných pilířů a s ním se zároveň sesuly do vody dvě mostová pole. Tím došlo i k přerušení telegrafického spojení. Ačkoliv takto vzniklá mezera mezi dvěma mostními poli obnášela skoro 40 sáhů délky, je zajímavé, že se udržela ve vzduchu nad vodou jedna železniční kolej. Na mostě bylo v ten čas mnoho lidí, ale když se počal chvěti , rozprchli se. O život přišel jeden mladík, který včas neuposlechl hlídačova napomínání. Zřícené mohutné kvádry mostního sloupu zmizely ve vodách beze stopy. Jen železná mostní konstrukce uvázla v řečišti a trčela z vody ven.

V této době byla trať ještě jednokolejná. Přerušení železničního provozu nebylo jen následkem zřícení mostu u Mokropes, ale i v důsledku velmi mnoha citelných poškození na celé trati. Úhrnný náklad jen na opravu poškozené železniční trati Praha-Plzeň činil 231.691 zlatých. Zřícený mokropeský železniční most byl nahrazen provizorním mostem dřevěným, který měl být dokončen ve třech týdnech. Odtud až do Karlštejna jezdilo se nouzově drezínou. Protože pravidelné železniční spojení mezi Prahou a Plzní nebylo možné obnovit do 4 neděl, začalo se hned od 27.5. používat místo vlaků pošty a dostavníků. Teprve měsíc po nehodě – tedy 27.6. večer – byla opět zahájena na České západní dráze pravidelná jízda. K odstranění prozatímního dřevěného mostu došlo až po 4 letech. Roku 1876 odevzdán dopravě nový železniční most přes Berounku u Mokropes. Kolik lidských životů si tato noc hrůzy vyžádala, jsem se nikde nedočetl, ač všechny majetkové škody byly zapisovány a nasčítávány. Bylo jich však hodně. Po přečtení tohoto zápisu jsem rád, že naše obec je položena tak, že jí žádné záplavy nehrozí, ale co vítr?